Na první pohled to vypadá, že žen si společnost váží a oproti dřívějšku jsou dostatečně emancipované. Ale při hlubším pátrání a zamyšlení vidíme, že tomu tak stále není, především z celosvětového pohledu. Ale ani u nás není pořád ještě vše v pořádku. Nerovnost s muži je tu stále dost vysoká. Jistě mnoho žen by vám mohlo vyprávět o tom, jak těžko se jim žije, když zůstaly ve stáří samy bez partnera. Protože i v aktivním věku vydělávají o dost méně než muži, i jejich starobní důchody jsou nižší. Někdy až tak nízké, že jsou ohroženy chudobou. A bohužel se našich žen velmi týká také domácí násilí a sexuální obtěžování.
Děsivá statistika
Při pohledu do celosvětové statistiky pociťujeme mírnou hrůzu:
• Více než 60 miliónů dívek nemůže chodit do školy.
• Provdáno je proti své vůli každý rok 15 miliónů žen i dívek mladších 18-ti let.
• Třetina žen je znásilňována, v Indii každých 22 minut jedna žena.
• V Americe čtvrtina žen snáší domácí násilí.
• Barbarskou obřízku podstoupilo 130 miliónů žen.
• Ve vrcholné politice v celém světě najdeme jen 32 % žen.
Rovnoprávnost zdaleka nefunguje
Narodit se jako žena je v mnoha státech světa stále ještě trest. Samy ženy v Číně nebo Indii dokonce děvčátka při porodu raději zabíjejí, než aby se jako ony musely jednou stát pouhým nástrojem v rukou mužů. Znásilnění vlastním manželem nebývá ani z jejich strany považováno za znásilnění a někde si dokonce ženy myslí, že na hrubost má jejich partner právo.
Proč vlastně
Většina normálních lidí nemůže absurdní chování vůči ženám pochopit. I když v Saudské Arábii konečně povolili ženám řídit auto, je to jen slabé vítězství proti tomu, co se stále slabšímu pohlaví děje. A vlastně proč slabšímu? Ženy jsou naopak velmi silné, když dokáží všechny nespravedlnosti překonávat a mnohdy o hodně silnější než muži. Jenže když už i Aristoteles hlásal, že muž musí být ženě nadřazen, nelze se divit, že přetrvává toto myšlení dodnes.